Osobnosti Javorníku

Olga Tesauerová

Olga Tesauerová

Ještě jako Juračková patřila k zakládajícím členům souboru. Od začátku (již v padesátých letech) se u ní projevovaly vůdčí a tvůrčí schopnosti, které vyústily do podoby působivých jevištních pásem. Vytvořila ideální dvojici se svým pozdějším manželem Jurou. On často napsal muziku a ona na něj udělala choreografii, kterou na zkouškách nacvičila a dala programovému číslu, ať už tanečnímu nebo sborovému, konečnou jevištní podobu. Ve vzpomínkách tanečníků Olinka vystupuje jako nekompromisní a náročná vedoucí taneční složky, která šla za cílem co nejpreciznějšího provedení a zachování folklorní čistoty.

Její cílevědomost, odpovědnost i talent dovedly soubor k úspěchům na vystoupeních doma i v zahraničí.

Olinka nás bohužel navždy opustila v roce 2004.

 
Jura Tesauer

Jura Tesauer

Jeden ze zakládajících členů souboru. Jeho zájem a píle z něj udělala nejen cimbalistu, ale hlavně upravovatele lidových písní, jejichž výzkum - jako jednadvacetiletý - s Vlajkou mládí (dnešním Javorníkem) na Valašsku v padesátých letech inicioval.

V seznamu autorů javorníkovského repertoáru vede s nedostižným náskokem. V tom mu konkuruje jeho životní partnerka Olinka jako choreografka většiny tanečních pásem. To vyústilo do dlouholeté funkce uměleckého vedoucího, kterou vykonával až do roku 2010 do svých 77 let. Nezměrná aktivita, kterou ostatní tlačil k uskutečnění své koncepce slavnostního představení k 60. výročí souboru, zůstane navždy příkladem pro stávající členy souboru.

JAK PLYNUL ŽIVOT s hudbou a souborem - Jurovo vzpomínání na život v souboru.

Jura nás bohužel navždy opustil v roce 2013 uprostřed neutuchající tvůrčí činnosti na hudebních úpravách pro Javorník.

 
Jitka Mlejnková

Jitka Mlejnková

V roce 1967 se do tehdejší Vlajky Mládí přihlásila skoro patnáctiletá Jitka Vlčková. Tancovala, zpívala, jezdila na různá folkloristická školení a semináře, až se z ní stala tanečnice, která každému mohla předávat nabyté zkušenosti. Uzavřela nefolklorní manželství a jen tolerantní přístup jejího manžela jí umožnil věnovat volný čas souboru. Ano - stala se z ní také vedoucí tanců. Nejdříve tak trochu ve stínu Olinky, až se stala posléze její nástupkyní. Pokračovala v jejích šlépějích a po svém odchodu ze souboru ze zdravotních důvodů v roce 2011 předala stávajícímu vedení taneční složku zkonsolidovanou a schopnou další činnosti.

 

Lenka ŘíčnáLenka Říčná

Křtěná Magdalena, ale pro souboráky Lenka. Do souboru přišla v roce 1973 a brzy se projevila její všestrannost. Ráda tancovala, srdcem zpívala a měla osobitý výtvarný projev. Její schopnosti se zúročily ve sborovém i sólovém zpěvu, ve vedení ženského sboru i v autorství různých souborových výtvarných počinů. Její jedinečný výtvarný rukopis je vidět na souborových tiskovinách i na grafickém provedení CD nosičů souboru.

Ženský sbor pod jejím vedením obohatil svůj repertoár a zdokonalil se interpretačně. I když řady řádných členů opustila v roce2011, zůstala jako spolupracující člen, který stále pomáhá souboru radou při nácvicích i na vystoupeních.

 
Ruda Sídl

Ruda Sídl

Ruda přišel do souboru v roce 1956 jako muzikant – původně kontráš. Když se po odchodu primáše J. Hovorky dostala muzika do problémů, intenzivním cvičením se vypracoval na post nového primáše a tím obnovil v krátké době činnost muziky a schopnost souboru dále vystupovat.

Měl šťastnou ruku při hudebních úpravách. Projevil se jako schopný a odpovědný organizátor takže mu byla svěřena (od let sedmdesátých do konce let osmdesátých) funkce vedoucího souboru.V roce 1982 byl Javorník Nadací Fridricha Von Schillera nominován na udělení Evropské ceny za lidové umění. A je také Rudovou zásluhou, že ji v konkurenci mnoha evropských uchazečů pro soubor získal.

Ruda ukončil činnost v souboru v roce 1996. To už fungovala další muzika, která převzala jeho odpovědný přístup k úkolům a jde po jeho vzoru dál touto cestou. A tak Rudův odkaz stále žije.

Navždy nás opustil v roce 2004.

 

Jožka Kratochvíl

Psal se rok 1968, když do tehdy ještě Vlajky mládí přišel všestranný muzikant. Umí se postavit za basu, posadit k cimbálu, stisknout gajdy, zafoukat do toho či zabrnkat na onen lidový nástroj. A umí nejen zahrát, uměl je taky shromáždit, aby je pak nezištně věnoval muzeu v Uherském Hradišti.

V přehledu členů Javorníku je ukončení členstvi v roce 1995. Ale vidíme ho na každé javorníkovské akci, stoleček s turčákem, vystavené hudební nosiče souboru Javorník i cimbálové muziky Javorník, v níž je stále aktivní. A když je potřeba v nějakém zatroubit nebo na něco zahrát, ochotně se toho ujme. Neváhá svoje osobní věci věnovat souboru. Prostě člověk, který je s Javorníkem spjat.

 

Vladimír Buryan

Vladimír byl téměř zakládajícím členem. Do tehdejší Vlajky mládí přišel v roce 1952. Zanedlouho se stal organizačním vedoucím souboru. Jeho zásluhou se při pobytu členů souboru na Valašsku v letech 1957 a 1958 se začal pro zaznamenávání písní od interpretů používat magnetofon, což byl obrovský pokrok ve srovnání s předchozími zápisy jen podle odposlechu. Některé nahrávky jsou využívány dodnes. Během svého působení založil takzvaný taneční seminář, v němž se noví potencionální tanečníci a tanečnice učili základním krokům, aby pak mohli být zařazeni mezi členy souboru. Tento čin vyústil k potřebě připravovat tanečníky už od dětských let, takže v roce 1958 vznikl dětský soubor Vlaječka, dnešní Javorníček, vedený od začátku Pepou a Majkou Čápovými.

Vladimír odešel ze souboru v roce 1960. Ale u tance zůstal nadále, založil nejdříve skupinu BRDĚTAN – což je zkratkové slovo pro název Brněnská děcka tančí, z níž později vznikla taneční škola STARLET. V ní Vladimír jak ředitel a uznávaný taneční mistr i porotce při tanečních soutěží po celé Evropě. Je pro nás ctí, že s tancováním začal u nás. Za jeho zásluhy mu právem přísluší titul OSOBNOST JAVORNÍKU. Laďo, děkujeme.

 

Josef Ráček – Čola

Jožka Ráček přišel do souboru v roce 1954. A hned se aktivně zapojil – svoji účast na sběru písní a tanců na Valašsku zúročil věrným napodobením Luženské točené, podle něhož byl natočen instruktážní film. Tanec předvedený jím a tanečnicí Libou Kleinovou provází odborný komentář a řadí se k prvním instruktážním filmům s pořízených Ústavem pro etnografii pro folkloristiku ČSAV v Brně. Tu Luženskou si střihl ještě na premiéře v roce 2010.

Mezi souboráky mu nikdo neřekl jinak, než Čola. Nevím, jak k té přezdívce přišel, ale mnozí členové ani jeho pravé jméno neznali. Moje vzpomínka na jedno z prvních setkání s ním se pojí s pobytem souboru na chatě v Naloučanech, kde soubor míval soustředění. Čola nepokazil žádnou legraci a sám mnohé legrácky vymýšlel. Pohodový člověk. A oporou pro tuto jeho pohodu byla a je jeho manželka Jana, kterou v souboru poznal.

Třebaže Čola ukončil pravidelnou činnost v souboru v roce 1972, je i s manželkou pravidelným návštěvníkem souborových akcí. A v rámci pobavy si zatančí. Zkrátka – osobnost Javorníku.

 

Miluška Brhlíková

Miluška přišla do souboru v roce 1953. Tehdy ještě jako slečna Seidlmannová. Moje první bližší setkání s ní bylo při sběru na Valašsku, kde jsme spolu s Libou a Milošem Vlčkovými tvořili kvarteto, které zapisovalo, co mu Valaši předvedli a zazpívali. To pak Miluška zúročovala jako tanečnice, ale i jako autorka choreografií tanečních pásem. Jmenujme třeba Šátečkový, ale i obtáčenou hrozenskou Ej, ja hora, horička.

Miluška byla jako aktivní tanečnice velmi dlouho, ukončení činnosti v roce 1986 znamená 33 let tancování. Ale ještě jednou si zatancovala na premiéře v roce 2010. A jak jí to šlo!

Miluška je pravidelnou návštěvnicí většiny souborových akcí. Ale nejen vystoupení ji lákají, přijde občas i na zkoušku, podívá se, pochválí, někdy taky zkritizuje. A pak poradí, že ten krok by měl vypadat takhle a ten jiný zase takhle. Je to osobnost Javorníku.

 

Luděk Běťák

Luděk přišel do souboru až v roce 1984. Jura Tesauer o něm píše: „Svým původem z Osvětiman, tíhl ke Slovácku - Kyjovsku, ale dokázal vytvořit, pro náš soubor skvělé úpravy valašské. Povoláním psycholog, dovedl citlivě navodit v muzice pohodovou, úsměvnou atmosféru. Byl vynikající houslista s výbornou technikou a krásným tónem. Jeho cifry byly přirozené a brilantní. Většinu nahrávek na našem kmenovém CD „Na valašském bále“ primoval právě on. Byl opravdovým folklorním nadšencem. S čistým a upřímným přístupem k folklornímu materiálu. Často nám hrál zajímavé písně, které jsme ještě nikdy neslyšeli. Nepřiznal se, že je sám stvořil. Až později jsme to zjistili. Pozoruhodné bylo, že byly, na Moravě, často hrány jinými muzikami z terénu. Ty byly pevně přesvědčeny, že jsou lidové. Řada nových, zdařilých koled, byla též jeho dílem. Hudebním i textovým.“

Luděk byl u zrodu pořadu Ten vánoční čas, dnes už tradičních to javorníkovských „koled“. Jenže v roce 1987 se jméno Panna Maria a Ježíš Kristus na veřejných koncertech moc objevovat nesměla, ale tehdy to tvůrci pořadu riskli. A vyšlo to – divácký ohlas byl obrovský a cenzura nezasáhla. Luďkův nápad s rodinnými muzikanty jako interprety jednotlivých čísel se ještě několikrát opakoval.

 

Ivan Nedělka

Do souboru přišel v roce 1958, ne jako tanečník nebo muzikant, ale jako korepetitor při nácviku tanečních pásem a pěveckých sborů. Členem se jako korepetitor stal až o rok později. Vojna a následně učitelské místo na Břeclavsku členství v roce 1962 ukončilo a za klaviaturu usedl novu až v roce 1986.

Od roku 1991 se stal vedoucím souboru. Jura Tesauer o něm píše: „Je tím správným, nezištným obětavcem, vybaven ze svého zaměstnání organizačními zkušenostmi, a hlavně klidnou a pohodovou povahou, se kterou dokáže hladce řešit i konfliktní situace. Nezanedbatelné byly jeho konexe se sponzory, které soubor zbavily počátečních finančních starostí. Navázal dobrou spolupráci s Dělnickým domem v Juliánově.“

Funkci vedoucího ukončil po 28 letech v roce 2019, korepetitorem však nadále zůstal a je pevně spjat s Javorníkem. Svojí přítomností, pohodou i radou ve správný okamžik pomáhá dál Javorníku fungovat na vysoké úrovni.